Každý měsíc celého roku má svůj specifický obsah, krásu a pestrost. Měsíc, do kterého právě vstupujeme, korunuje uplynulý rok a zároveň jím začíná ten nový církevní a liturgický.
„Advent v sobě nese nádherné poselství. Je to vzrušující čekání a příchod Spasitele. „Celé věky čekaly, kdy přijde Pán…“ Vžíváme se do těch mnoha staletí, která byla časem naděje v novou skutečnost, která slibovala pro člověka záchranu od tak závažných realit jako je hřích a z něho pramenící smrt. Kristus přišel a přinesl spásu – což znamená záchranu. To slavíme a radujeme se z toho o Vánocích. Dnes má advent ještě další rozměry. Čekání na druhý Kristův příchod na konci věku, kdy dojde k završení celého stvoření a uskuteční se definitivní podoba Božího království.
Svět kolem nás neumí prožívat advent. V půli října začíná s vánoční reklamou na zboží a ze všech stran k nám doléhá zpěv koled. Když pak přijdou skutečné Vánoce, všechno utichne a lidé unaveni raději jedou na hory nebo někam do teplých krajin. Protože nám uschly kořeny Vánoc – to je advent – neumíme pak prožít ani Vánoce.
Papež Benedikt XVI. kdysi popsal velmi pozoruhodně tento jev. Vysvětluje, proč Evropa neumí slavit křesťanské Vánoce. Říká, že nad Evropou visí temný mrak. Mrak strachu z dítěte! O této skutečnosti nás velice snadno přesvědčí nízká čísla porodního indexu evropských zemí. V naší vlasti připadá na jeden pár průměrně 1,2 dítěte. Já říkávám: „Jedno dítě je málo, ale dvě to už je moc.“ A protože Vánoce jsou oslavou „narození Dítěte“, my se ani nemůžeme radovat a tuto událost slavit.
Stále však věřím, že je zde nová naděje! Že stačí, abychom se vrátili ke kořenům Evropské kultury, a že přijde nové duchovní jaro, jako vždy po zimě přichází. Všem Vám přeji požehnaný advent a radostný zpěv o Vánocích: „Nám, nám narodil se…!“
Mons. Pavel Posád
(Editorial měsíčníku Setkání, Biskupství českobudějovické, prosinec 2018)